Velké kino - Zlín

Jednou z výrazných dominant náměstí Práce je budova Velkého kina. Stala se nedílnou součástí nově se formujícího centra Zlína spolu s dalšími stavbami iniciovanými firmou Baťa – Obchodním domem a hotelem Společenský dům (nyní Moskva). Jednoduchý kubus kina, vymykající se firemnímu stavebnímu standardu, měl dočasně vyřešit potřebu kulturního stánku v blízkosti továrny. Kvůli jeho stavbě byla přeložena část březnické silnice a zbouráno několik firemních domků. Podle autora návrhu kina, významného zlínského architekta Františka Lýdie Gahury, měla být tato stavba za několik let demontována, přenesena a dostavěna tak, aby uzavřela jižní frontu náměstí Práce jako součást rozsáhlého plánovaného společenského komplexu budov. Tuto vizi se ovšem nepodařilo uskutečnit, stejně jako celou řadu dalších úprav náměstí.

Projekt kina v sousedství hotelu původně vypracoval architekt Miroslav Lorenc (1930). Jeho nedochovanou studii údajně vedení firmy nepřijalo pro finanční náročnost a rozhodlo o výstavbě kina podle Gahurova projektu. O tom, že si architekt představoval budovu jako dočasnou, svědčí volba ve své době pozoruhodné konstrukce. S ohledem na požadovaný maximální rozpon 33 metrů a snadnou demontáž stavby zde byla poprvé v Československu použita svařovaná ocelová příhradová konstrukce bez pomocných nosníků, navržená inženýrem Vtelenským. Stavebníkem byla akciová společnost Baťa v čele s firemním stavitelem Břetislavem Martincem. Velké kino mělo konečný počet 2 264 stálých sedadel. Stalo se největším kinem v republice i ve střední Evropě. Budova čtvercového půdorysu s podélnou severojižně orientovanou osou měla strop vysoký 10–12 metrů a plochu 2 110 m2. Ocelová konstrukce, ponechaná původně jako viditelná, měla heraklitovou výplň s vnější a vnitřní omítkou. Vnitřní stěny byly po otevření pro zajištění lepší akustiky obloženy protipožárně upravenou zelenou jutou. Gahura využil plynulou svažitost terénu. Šikmá podlaha z litého betonu kopírovala terén, čímž se ušetřily stavební náklady. Diváci seděli na jednoduchých dřevěných židlích a prostor byl maximálně zaplněný. Strohé vybavení ale znamenalo i omezení komfortu uživatelů. Ze sálu se přímo vycházelo do exteriéru šesti dvoukřídlými dveřmi na obou stranách budovy a vstupní hala nabízela jen minimální zázemí. Stavba započatá v únoru 1932 trvala sedm měsíců a slavnostní zahájení provozu proběhlo 7. září 1932. Celkové náklady i se zařízením a sedadly se dostaly na 1,2 mil. Kč. Kino mělo již od otevření velkou návštěvnost a vstupenky se daly zakoupit v automatu. Plochy fasád se brzy staly pro firmu Baťa cenným reklamním prostorem.

Od svého dokončení bylo kino důležitou součástí kulturního vybavení města a multifunkčním sálem. K původním službám v kině patřila také herna a odpočívárna mateřské školy a pořádaly se zde i sportovní utkání, koncerty a divadelní představení. Při náletu spojeneckých vojsk 22. listopadu 1944 byla budova zasažena třemi pumami a silně poškozena. Vše se sice následně rychle opravilo, ale zásah do konstrukce narušil statiku budovy. V návaznosti na pořizování kvalitnější promítací technologie postupně došlo k řadě stavebních změn i k navýšení sklonu hlediště. V roce 1958 proběhla nejvýraznější rekonstrukce interiéru kina podle projektu architekta Karla Fišera, která změnila základní členění interiéru. Byly přidány vnitřní komunikace, z nichž se dále vstupuje do provozního zázemí a do zmenšeného hlediště. Původně přímé východy z promítacího sálu vyřešily chodby. Pomocí příčných zalamovaných žeber byl vytvořen podhled. Zároveň byly vybudovány šatny pro návštěvníky. Stěny, stropy a sloupy hlavního vstupu byly doplněny drobnou mozaikou. V roce 1974 se radikálně snížil počet sedadel na 1 100, přesto zůstalo kino kapacitně jedním z největších českých kinosálů. Základní kubický tvar kina byl postupně doplněn o přístavky k jižní a severní straně budovy, které si vyžádal provoz. Hlavní vstup byl rozšířen a doplněn o přístřešek, vnější fasádu vstupu rozdělil rastr betonových dekoračních panelů. Průběžně se měnila také barva fasády. V roce 1992 byla odlehčena celá konstrukce střechy. K další velké změně interiérů došlo v roce 2004, kdy byl upraven sál včetně nových sedaček, plátna, ozvučení a opony.

V roce 2001 se stal objekt kina nemovitou kulturní památkou. Budova postavená původně jako dočasná sloužila svému účelu přes 80 let. Kvůli narušené statice bylo od 1. března 2016 Velké kino uzavřeno. Aby mohlo kino znovu fungovat, bude nutná komplikovaná rekonstrukce, kterou město připravuje ve spolupráci s památkovým úřadem, architekty a vedením Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež. V roce 2019 byla vyhlášena veřejná architektonická soutěž vedená formou soutěžního dialogu. Vedle způsobu rekonstrukce se diskutuje také o nové náplni budovy a kino snad bude opět brzy zpřístupněno.

Kino bylo vybaveno dvěma promítacími přístroji Meo 5 umožňujícími promítání 35 mm filmů a dvěma provozuschopnými staršími promítacími přístroji UM 70/35, které umožňují promítání 70 mm filmů. Ačkoli toto kino dlouhá léta nemohlo promítat 70 mm filmy celé, neboť jeden z projektorů byl vystaven ve vestibulu, zatímco druhý fungoval jako záložní při případné poruše modernějších promítacích strojů, v roce 2012 při příležitosti filmového festivalu a následné přehlídky 70 mm filmů k výročí 80 let provozu kina, byl vystavený projektor trvale přemístěn zpět do promítací kabiny a v současnosti jsou oba stroje kdykoli připraveny k akci. Kino bylo také digitalizováno a je tak vybaveno i digitálním promítacím přístrojem. Kromě toho byl při poslední rekonstrukci začátkem 21. století instalován velmi kvalitní zvukový systém Dolby Digital Sorround Ex. 

V roce 2016 byl vypracován posudek, podle kterého má kino narušenou statiku střechy, stěn a nosných konstrukcí, kino je tak od 1. 3. 2016 uzavřeno. Pro další provoz je potřebná komplikovaná rekonstrukce budovy, s níž však město Zlín, které kino vlastní. počítá. V současné době se připravuje ve spolupráci s památkáři rekonstrukce, po jejímž ukončení bude kino nadále sloužit svému účelu.