Veletržní - Brno-střed

Brněnské výstavní trhy (dále BVT), poprvé uspořádané v roce 1922, které měly být základem k vytvoření stálého zemského výstaviště, rozhodly pro zpestření výstavního programu pořádat kinematografická představení. Již příští rok získaly pro kino BVT licenci k pořádání kinematografických představení po dobu výstavy od 5. do 19. srpna 1923. Představení byla pořádána od 20 do 23 hodiny na volném prostranství (cvičišti) stadionu Sokola Brno I na bývalé Kaunicově (Leninově) ulici, který byl částí výstavních objektů BVT. Promítačem a zodpovědným zástupcem byl Otto Luniak, majitel Starobrněnského kina. Bylo to vlastně první letní kino v Brně.

     Pro druhé získaly BVT licenci pro kino po dobu výstavy od 8. do 17. srpna 1925. Protože na cvičišti stadiónu byl umístěn zábavní park, kino BVT pořádalo představení v tělocvičně české měšťanské školy na rohu Kaunicové a Kotlářské. Od 10-12 a od 15-18 hodiny byly promítány filmy propagační, poučné, přírodní a humoristické.

     S výstavbou stálého zemského výstaviště, na kterém měla být v jubilejním roce 1928 pořádána Výstava soudobé kultury, bylo započato v roce 1927. Nově utvořená „Výstavní akciová společnost“ (dále VAS) uvažovala také s provozem kina, pro něž bude postavena samostatná budova. VAS proto 8. srpna 1927 zažádala o licenci pro toto kino.

     Ke komisionálnímu jednání o projektu budovy s kinem a kavárnou podle návrhu prof. arch. Emila Králíka, došlo 1. září 1927. Kino bude v pravé části budovy, kavárna v levé části. Vchod pro kino povede do vestibulu, v němž bude na levé straně šatna a záchody pro ženy, na pravé straně záchody pro pány a schody na galerii. Z vestibulu povedou dva vchody do přízemí hlediště, proti nim bude jeviště a na něm zavěšeno promítací plátno. Jeviště bude sloužit také k pořádání koncertů. Východy budou dva na pravé straně sálu do volného prostoru (na terasu) a dva na levé straně sálu do foyeru (vedle terasy kavárny) s výdejem šatny. Sedadel bude 751 (přízemí 501, balkon 250, z toho 70 lóžových). Promítárna bude nad balkonem. Projekt byl schválen.

     Po dostavění budovy požádala VAS dodatečně 20. března 1928, aby jí licence byla udělena aspoň na dva roky, nikoliv jen po dobu trvání výstavy, a to z důvodů finančních. Stavby budovy a zařízení stála 3 623 892,67 Kč. Kino může být výnosným až při normálním provozu jako stálé kino mimo výstavu. Během výstavy může být jen jedno večerní představení, ve dne budou promítány propagační a vědecké filmy. 14. května 1928 byl VAS dán příslib licence na dobu dvou let dle výsledku kolaudace.

     Kolaudační komise 8. června 1928 zjistila, že vše bylo provedeno dle schváleného projektu, pouze jiným uspořádáním sedadel byl docílen vyšší počet sedadel, a to 797 (přízemí 552, balkón 245, z toho 48 lóžových). Byly sice zjištěny některé závady, hlavně v promítárně, ale komise byla názoru, že proti udělení povolení k zahájení představení není závad, avšak navrhla, aby udělení biografické licence bylo závislým na odstranění zjištěných závad.

     Provoz v kině nazvaném „Výstavní kino“ byl zahájen v pátek 15. června 1928 o ½ 19 hodině filmem Saxofon Suzi s Anny Ondrákovou v hlavní úloze. O přestávce koncertoval ve foyeru

orchestr. Vstupné bylo 4 až 8 Kč, vedoucí kina Karel Pečený z Prahy. Od středy 20. června 1928 bylo zahájeno dopolední a odpolední promítání propagačních, kulturních a vědeckých filmů. Kino hrálo po celou dobu Výstavy soudobé kultury bez licence, což vzhledem k výstavě bylo mlčky trpěno.

     Již po dostavění budovy 29. března 1928, se VAS rozhodla provést v budově kina úpravy, aby bylo možné také pořádat divadelní představení. Za tím účelem bude zvětšena hloubka jeviště, rozšířen prostor pro orchestr, přistavěno skladiště a šatny pro účinkující. VAS také zažádala o vlastní divadelní koncesi, která ji však nebyla udělena. Dohodla se proto s družstvem Národního divadla v Brně, že v době od 5. srpna do 15. září budou místnosti kina na výstavišti ponechány ND ku provozu divadelních představení. VAS obdrží 20 procent z hrubé tržby.

     Přístavba jevištních prostorů a přilehlých místností byla kolaudována 30. června 1928 a nebylo námitek proti jejich používání. Divadelní představení byla zahájena v neděli 1. července 1928 ve 20 hodin osmidenním pohostinským vystoupením olomoucké operety revuí „Kam a kde?“ před vyprodaným hledištěm. Během Výstavy soudobé kultury se v kině střídala filmová a divadelní představení a také bylo uspořádáno několik koncertů.

     Na kinopředstaveních byla po dobu výstavy slabá návštěva, ve všední den 30 až 50 osob na představení, v neděli 200 až 300 osob. Po ukončení výstavy 14. října 1928, bylo také prodáno jen 5 lístků na představení. Průměr na představení byl 58 osob. Při tak malé návštěvnosti se provoz nemohl vyplatit, proto kino skončilo provoz v úterý 30. října 1928 filmem „Boj o pohlaví“ s Normou Shearerovou v hlavní úloze.

     Při další kolaudaci 12. července 1929 bylo zjištěno, že všechny závady odstraněny nebyly (hlavně v promítárně) a VAS se je zavázala do 1. srpna odstranit. V roce 1929 v budově kina žádná kinopředstavení pořádána nebyla, pouze představení divadelní. Během pořádání výstav toho roku, a to Moderního obchodu, Pivovarsko-sladařské a Moderní ženy bylo na výstavišti v provozu pouze kino v přírodě na prostranství u pavilonu města Brna a země Moravy (dnešní pošta a Tuzex).

     V  roce 1930 bylo v hlavním paviloně A započato se zřizováním filmových atelierů společností „Elafilm“ a VAS jí pronajala také kino za 7 000 Kč ročního nájmu k předvádění filmů vyrobených v ateliérech „Elafilmu“. Jelikož ze zřízení atelierů sešlo, převzala 24. září 1931 kino opět VAS.

     Mezitím, po několika urgencích policejního ředitelství VAS 11. dubna 1931 prohlásila, že trvá na vyřízení žádosti o licenci, za zástupce navrhuje Viktora Libosvárského a kino s označením „Výstavní bio“ zamýšlí uvést do provozu 1. června 1931. Na základě tohoto prohlášení byla 1. června 1931 další kolaudace, při níž bylo zjištěno, že závady jsou odstraněny. Komise navrhla schválení provozovny, nemohla se ale vyjádřit k způsobilosti promítárny, protože promítací přístroje jsou rozebrány. Kino tedy opět nebylo dáno do provozu a v roce 1931 a dalších letech byla v něm pořádána pouze divadelní představení a často v něm pohostinsky vystupovali Voskovec a Werich se svými hrami.

     Teprve v roce 1935 bylo kino opět provozováno pod názvem „Elite“ na účet sl. Irmy Wendlové, bez licence a pouze po dobu výstav. Aby kino mohlo být provozováno trvale, zažádala VAS 18. listopadu 1935 o licenci, kino bude mít název „Metropol“ (což bylo pak opět změněno na „Výstavní kino“) a 28. února 1936 podala k tomu VAS vysvětlení, že kino nemíní provozovat ve vlastní režii, protože k tomu nemá finančních prostředků (za roky 1931-34 dosáhla ztráta VAS částky 4 556 100 Kč). VAS se proto snažila získat nějaké finančníky, kteří by do kina vložili potřebný kapitál, dosud se jí to však nepodařilo. O pronájem kina sice projevilo zájem Kuratorium Masarykovy letecké ligy. Představení by pořádala na vlastní licenci, avšak sešlo z toho.  

     Špatné zkušenosti z provozování kina Wendlovou (nedodržovala smluvené podmínky) vedly k tomu, že VAS převzala koncem října 1936 provoz do vlastní režie a kinu byl dán původní název „Výstavní kino“. 7. listopadu 1936 bylo firmou „Asva“ dodána zvuková aparatura pro dva přístroje AEG – Triumphator II, včetně reproduktorů a projekčního plátna 5 x 6 m za cenu 21 460 Kč.

     Po revizi kina a přezkoušení promítacích přístrojů byla VAS 18. května 1937 udělena licence, schválený zástupce Viktor Libosvárský, promítač František Hrubý. VAS byla uložena povinnost odvádět ročně 300 Kč Červenému kříži v Brně. Počet sedadel zůstal nezměněn 797 (přízemí 552, balkon 245, z toho 48 lóžových). Kino hrálo čtyřikrát týdně (středa, čtvrtek, sobota a neděle), v neděli byla představení o ¾ 16, 18 a 20 ¼ hodině. Vstupné od 2 do 5 Kč. Za dva měsíce provozu v roce 1936 byla ztráta 316 Kč, ztrátové byly i dva další roky, teprve v roce 1939 byl zisk 12 277 Kč a v roce 1940 dokonce 52 480 Kč.

     Ve vlastní režii provozovala VAS kino do konce roku 1940, kdy sjednala (předseda O. Jung) smlouvu s Erickem Nowakem (komisařský vedoucí kina Kapitol), podle níž VAS tomuto pronajímá budovu kina a licenci (bez pohostinství) za měsíční nájemné 2 000 Kč splatných předem. Předání dle inventáře se uskutečnilo 30. prosince 1940.

     Nowak přejmenoval kino na „Deutsche Lichtspiele“, zástupcem licence byl schválen Erich Nowak, náhradním zástupcem Karl Nowak. Kromě normálního programu byla také krajským propagačním úřadem NSDAP pořádána uzavřená představení pro členy NSDAP (například film „Mit unseren Fahnen ist der Sieg“). Tato představení byla koncem roku 1941 přenesena do kina Central.

     Nowak si 15. června 1941 zažádal o licenci pro toto kino na své jméno, tato mu byla 1. března 1944 také udělena. Od 1. ledna 1942 hrálo kino už jen normální program, název byl změněn na „Luna“ a vedoucím ustanoven Jan Köhler. Po odchodu Nowaka na frontu, převzala 30. června 1943 provoz kina jeho manželka Wlasta Nowak a byla také schválena zástupcem licence. Kino pak hrálo bez přerušení do neděle 15. dubna 1945, kdy s příchodem fronty přestala hrát všechna kina v Brně.

     Po válce, 18. ledna 1946 sdělila Správa státních kin (dále SSK), že kino na výstavišti uvede do provozu v jarních měsících. Protože kino utrpělo během válečných událostí značné škody, žádá SSK, aby po dohodě s ref. Bělohradským, VAS uvedla kino do provozuschopného stavu. Žádosti VAS, aby kino provozováno nebylo a budova byla ponechána pouze pro účely divadelní, SSK nemůže vyhovět, protože podle dekretu o zestátnění kin, převzala SSK všechna kina, tedy i kino na výstavišti.

     Během několika měsíců se ale situace úplně převrátila. 24. března 1947 SSK oznámila, že provoz ve výstavním kině nebude obnoven a SSK je ochotna převzít zařízení kina. Při jednání o převzetí zařízení 17. července 1947 bylo zjištěno, že budova je zařízena čistě k účelům divadelním (horizont, jeviště, propadliště, železná opona a všechny potřebné místnosti pro divadelní provoz.) Z celého kinozařízení zůstaly dva zničené promítací stroje, plechový trezor na filmy a převíječka filmů. Toto zařízení je SSK ochotna převzít. VAS namítala, že by bylo účelné provoz kina obnovit, zvláště při pořádání výstav, které VAS hodlá pořádat. Provoz v kině však obnoven nebyl a SSK zařízení odvezla.

     V budově pak několikrát natáčel Krátký film z Prahy, který v roce 1948 projevil zájem o pronájem budovy kina (kromě dvou jiných budov na výstavišti), neboť hodlal přemístit výrobu krátkých filmů z Prahy do Brna. Nedošlo k tomu, v budově pak byla pořádána pouze divadelní představení až do roku 1959, kdy byla budova jako Kongresová hala určena pouze pro potřeby veletrhu.

Po skončení vojny tak zde vystupovalo Svobodné divadlo Rudolfa Waltera a následně i Městské divadlo mladých, známé později jako Divadlo Julia Fučíka. V 50. letech 20. století byl v souvislosti s rozšiřováním a modernizací výstaviště objekt přebudován a bylo pozměněno původní pojetí kina. Byly uzavřeny terasy kina a později zrušeno schodiště, které bylo původně otevřené.

     Nově zřízené výstavní zvukové kino s 207 sedadly ve výškové administrativní budově BVV bylo dáno do provozu počátkem září 1960. V roce 1965 bylo přestavěno na širokoúhlé s 200 sedadly. Kino je však určeno pouze pro vnitřní potřeby BVV.

V 70. letech 20. století dostala budova název Divadlo na výstavišti a působil zde soubor činohry Státního divadla v Brně, někdy mimořádně i jiné jihomoravské divadelní soubory. Bylo to z důvodu rekonstrukce Mahenova divadla probíhající mezi lety 1971–1978.

Budova byla využívána až do 90. let 20. století (naposledy jako plodinová burza), poté byla opuštěna.[2] Město Brno uvažuje o rekonstrukci budovy, bez ohledu na to, jestli bude do budoucna sloužit jako kino, či nikoliv. V roce 2013 mělo kino sloužit jako otevřený umělecký prostor, od původního záměru však bylo nakonec upuštěno.

V roce 2019 vznikl spolek Divadlo na výstavišti, který si klade za cíl rekonstrukci a obnovení provozování divadla.