Letní kino – nejprve označované jako přírodní kino – v Karlových Varech vzniklo v roce 1946 na louce za budovou Poštovního dvora. Souběžně s Mariánskými Lázněmi zde probíhal první poválečný filmový festival v Československu. Na nejvyšším místě areálu stála dřevěná promítací kabina s pultovou střechou. Přímo naproti tomuto objektu bylo situováno promítací plátno – bílá plocha s černým lemem. Z archivních leteckých snímků je patrné, že prostor hlediště byl uličkami rozčleněn do obdélných sektorů, přičemž krajní obdélníky u pódia byly okoseny. V otevřeném venkovním areálu stály stožáry s osvětlením a vlajkami individuálních států. Na fotografiích ze začátku 50. let 20. století lze pozorovat, že průběžně docházelo k dílčím změnám. Jednalo se především o rozšíření promítací kabiny, hlediště i prostoru před plátnem. K výrazným stavebním úpravám bylo přistoupeno zejména v roce 1956. Z této fáze pochází paprsčitá dispozice hlediště se zastřešením zadních řad a současná podoba promítací kabiny. Lavice byly ovšem opatřeny dřevěnými latěmi, které později nahradil laminát. Vstupní brána měla již současný vzhled. Při severní a jižní straně hlediště stál pár vysokých kovových stožárů nesoucích osvětlení a ozvučení. Počátkem 60. let 20. století proběhly ještě úpravy v oblasti pódia.
Areál letního kina je od počátku těsně spojený s konáním mezinárodního filmového festivalu, který se stal největší akcí svého druhu v České republice a nejprestižnějším filmovým festivalem ve střední a východní Evropě. Již od roku 1946 zdejší kulturní aktivity výrazně obohacovaly společenský život lázeňského města a rozšiřovaly jeho věhlas i za tuzemské hranice. Dějiště produkcí pod širým nebem bylo vhodně zvoleno ve strategické poloze v přírodním prostředí údolí řeky Teplá, zároveň však ve snadno dostupné vzdálenosti od historického centra Karlových Varů. Morfologie terénu zde vytváří ideální vizuální a akustické podmínky, které nejsou narušovány běžným hlukem velkoměsta. Jedinečný smyslový vjem je umocněn kulisami protilehlých kopců severovýchodní části Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Krajinný ráz kromě toho ovlivňuje klimatické poměry v průběhu sezónních představení. Dokladem této symbiózy je skutečnost, že uvedená lokace sloužila vybranému účelu po dobu několika desetiletí. Orientace hlavních komponent – promítací kabiny, hlediště a plátna – přitom zůstala stejná. Architektonická forma a dispozice komplexu je patrně volně inspirována strukturou antického divadla. Výraznou úlohu zde hraje symetrie jednotlivých prvků a jejich harmonické uspořádání. Optický dojem ještě zesiluje výběr barevného schéma. Cennou součást uměleckého výrazu areálu představuje pojetí vstupní brány. V rámci stavebního souboru se sice uplatňují konstrukce a materiály odolné vůči vnějším faktorům, ovšem nenarušují celkový ráz místa s přilehlou parkovou úpravou a okolními lesními porosty. Zdůraznit lze také nenucený charakter infrastruktury, jinak nezbytné pro řádný průběh představení. Areál je vybaven kanalizací, osvětlením, elektroinstalací i otočnými koši, které nijak nenarušují umělecké cítění diváka. Areál letního kina je hostitelem dlouholeté tradice, která široké veřejnosti zprostředkovala významná díla audiovizuální tvorby a substituovala nedostatečné kapacity jednotlivých promítacích sálů. Kromě toho se zde návštěvníkům opakovaně naskytla příležitost, setkat se s významnými osobnostmi světové kinematografie a celospolečenského kulturního života.
