Portyč - Písek

Kino Portyč, Písek

Kino Portyč bylo otevřeno v červnu roku 1990. Od počátku svého vzniku až do současnosti je hlavní sál kina určen zároveň jako protiatomový kryt.

K výraznější změně kapacity sálu a reprodukci zvuku došlo při opravě kina po povodních v roce 2003. Do hlediště byly namontovány pohodlnější sedačky. Z tohoto důvodu byla snížena kapacita sálu na současných 340 míst plus 4 místa pro invalidní vozíky. Po zmíněné rekonstrukci umožňovalo kino promítání všech formátů filmových kopií 35 mm s optickým záznamem zvuku Dolby SR a digitálním záznamem zvuku Dolby Digital 5.1.

Další výrazná technická změna nastala v roce 2012, kdy došlo k zastavení výroby filmových kopií 35 mm a nové tituly byly distribuovány pouze v digitální normě DCI. Do kina byl v tomto roce instalován digitální projektor Christie, vybavený mediablokem Doremi Cinema se systémem Dolby pro projekci formátu 3D.

Od roku 2016 provozuje Kino Portyč Centrum kultury města Písek p. o. V roce 2018 byl v kině přestavěny šatny a přilehlé prostory a kino získalo druhý sál, pro cca. 40 diváků. V současnosti tak může promítat kino paralelně dva filmy a má taky větší svobodu v uvádění alternativní filmové produkce. Žel v roce 2021 byla přestavěna také vstupní hala před pokladnou a prvky brutalistické architektury byli nahrazeny.  

Portyč je název pro část města Písku, která se nachází na levém břehu řeky Otavy. Ohraničena je zhruba ulicemi Pražská a třídou Národní svobody. Ze severní strany přechází v Pražské předměstí. Název pochází z napoleonských válek. Vojáci 11. pěšího pluku (píseckého), kteří bojovali v Itálii, navštívili město Portici a nízké písecké domy na břehu řeky Otavy jim je připomínaly.

Portyč se rozvíjela jako předměstí Písku obehnaného hradbami. Vznik domů zde umožnil obchod s okolím, procházela tudy i Zlatá stezka. Čilejší stavební ruch se rozvinul hlavně v 19. století, kdy se město začalo rozšiřovat mimo své historické území. Na místě staveniště kina taky narazili archeologové na odpadovou jámu hrnčíře v místě bývalých zahrad čp. 45 a 46. Z ohromného množství střepů vybrali hlavně keramiku, která se ještě dala sestavit do původních tvarů (zrekonstruování smetaníku, tři krajáče, hrníček a částečně džbán). Našli 41 třínožek a tři z nich byly nepoškozené. Nálezy pocházejí z druhé poloviny 19. století.

Ve 20. století byla původní zástavba téměř zcela zničena a nahrazena novějšími domy. V 80. letech její severní část zaplnilo panelové sídliště Portyč (známé dříve jako sídliště Dukla. Nové sídliště sice ponechalo původní uliční síť, strženy však byly bloky domů v několika ulicích (Jablonského, Na Pěníku, Přemyslova, Vinařického nebo Na Jihru). Do nich byly vystavěny osmipodlažní domy z bílého betonu typu T06B ve variantě pro Jihočeský kraj. Díky své výšce se staly v siluetě města Písku relativně dominujícím prvkem, dobře viditelným i z historického kamenného mostu. V této době bylo taky vystavěno nové kino Portyč, které z venku vypadá jako obchodní centrum, což po pravdě taky je, ale v interiéru nese silné prvky brutalismu.