Fotogaléria
Původní budova je z toku 1922 a o její vznik se zasloužili dva němečtí bratři, Max a Otto Saxingerové ze Šternberka, kteří propadli kouzlu kinematografie. Jako kino sloužila budova až do konce druhé světové války. Následně byla převedena pod správu města a byl zde zřízen sklad Konfiskačního fondu (fondu mírové obnovy), kde si mohli místní Češi koupit levný nábytek a cennosti zabavené odsunutým Němcům. Chvíli sloužila budova také jako sklad obilí.
Budova kina v současné Masarykově ulici stála již od roku 1922. Byl to podlouhlý patrový objekt na půdorysu obdélníku a jeho delší část lemovala kus dnešní Kollárovy ulice. Budova byla posazena na úzký kamenný podstavec a ozdobena byla lizénami a v patře slepými kruhovými okny. Ukončena byla profilovanou římsou a atikou nad středními lizénami, pod nimiž se v přízemí nacházely dva vchody. Na vedlejších stranách byla sedlová střecha uzavřena trojúhelníkovými štíty. Sál byl podlouhlý a v zadní části hlediště disponoval galerií na půdorysu lyry.
V roce 1953 schválil Městský a Okresní národní výbor rekonstrukci poškozené budovy a její adaptaci na společensko-kulturní centrum. V roce 1955 byla základní oprava divadla dokončena. Pro zajištění většího prostoru pro zázemí se ke stávající budově připojila i prvorepubliková vilka v Kolárově ulici. Ze tří navrhovaných názvů, Tylovo divadlo, Divadlo 9. Května a Divadlo O. Stibora, zvítězil první. V roce 1957 došlo k přístavbě prostoru šaten a nového vchodu. Touto podobou se divadlo honosí dodnes.
Úvodním představením v novém Tylově divadle byla 8. května 1955 Smetanova „Prodaná nevěsta“. V období svého počátku se zde pořádala pravidelná představení s olomouckým a šumperským divadlem. V roce 1957 mělo celkem 1050 abonentů a pořádalo se v něm 66 představení ročně. Svůj podíl na pravidelných představeních měli i členové místního dramatického kroužku. V době rekonstrukce Kina OKO v 70. letech sloužilo divadlo také jako biograf.
Po několik dalších desetiletí bylo divadlo zajímavým reprezentativním prostorem, pro hostování mnoha profesionálních hereckých souborů z mnoha měst. Díky kapacitě hlediště 574 míst, se stalo základním prostorem pro školní představení, akademie a besídky, vystoupení místních i hostujících orchestrů, pěvecké soutěže, soutěže krásy, předávání nejrůznějších ocenění, kulturní akce pro děti, mládež i dospělé a podobně. Hostující umělci si 44 pochvalovali výbornou akustiku a příjemnou atmosféru divadla, označovaného taky jako „kapesní Národní divadlo“.
Přibližně od roku 2001 se však divadlo začalo potýkat s mizivou návštěvností a velice malou frekvencí kulturního programu. Vše podtrhoval havarijní stav budovy, do které se již několik desítek let vůbec neinvestovalo. V roce 2006 si město nechalo vypracovat studii rekonstrukce, aby se mohlo rozhodnout, co s budovou dál. Tato studie odhalila naprostou nefunkčnost kotelny, nutnost statické sanace a havarijní stav elektroinstalace. Realizace celkové rekonstrukce byla odhadnuta na 70.000.000 Kč. Vzhledem k plánovaným investicím do Expozice času byla tato suma pro město příliš vysoká. V roce 2008 se město rozhodlo objekt zakonzervovat a v září roku 2009 odprodat. Jak již bylo výše zmíněno, úlohu sálu s jevištěm převzalo Kino OKO. O dva roky později jej radnice (za velkého pobouření občanů) prodala za téměř tři milióny korun soukromému podnikateli, který chtěl divadlo přestavět na relaxační centrum s bowlingem. Tento projekt ale u místních pohořel, stejně jako „náhradní plán“ změnit jej na malý obchodní dům... a proto po několika letech ještě víc zchátralý objekt nabídl radnici ke zpětnému odkupu.
Jenže s tím zástupci města nesouhlasili. Objekt zůstal nevyužitý a počínaje rokem 2015 je nabízen k prodeji v aukci.