Grand - Brno-střed

Richard Schwab, majitel kina Orania na Bratislavské a Grand v Hlinkách, koupil 17. února 1939 dům na Silniční 51 (Hybešova) pro nezletilého syna Richarda. Přízemní místnosti bývalého hostince Kvapilova adaptoval a na dvoře přistavěl sál pro zvukové kino. Vchod do kina byl ze Silniční do čekárny s pokladnou a bufetem a vchodem do předsálí se šatnou, záchody, schody na balkón a vchodem do hlediště, který sloužil také za východ kolem šatny na dvůr. V hledišti byly čtyři východy na pravé podélné straně vedoucí  na dvůr, do něhož vedl také východ z balkónu. Ze dvora se vycházelo průjezdem domu na Silniční. V hledišti bylo umístěno 524 sedadel (přízemí 416, z toho 28 v šesti lóžích, balkón 108). Promítárna byla na balkóně nad předsálím mezi příchodovým a východovým schodištěm s vchodem z domovního schodiště přes terasu.

„Národní matice při Národní radě české“ oblastní správa v Brně (dále spolek), dříve „Národní jednota pro jihozápadní Moravu“, majitel licence provozované Schwabem v kině v Hlinkách 5, žádal 16. května 1939 o přeložení provozovny z Hlinek 5 do nové provozovny na Silniční 51, což mu bylo 15. června 1939 povoleno. Kdy byl v nové provozovně zahájen provoz, není známo.

13. listopadu 1940 byli voláni do kanceláře Dr. Markuse u víceprezidenta Dr. Karla Schwabeho vrchní rada politické správy Jaromír Kadeřávek a vrchní komisař František Koudelka. Dr. Markus žádal vysvětlení ohledně „Grand kina“ provozovaného Schwabem a žádosti Hanuše Fanty a Aloise Christa o licenci. Dr. Markus pak žádal, aby Schwab byl odstraněn jako vedoucí nebo provozovatel kina.

Pravděpodobně na základě tohoto jednání oznámil spolek 14. listopadu 1940 zemskému úřadu, že provozovna byla z Hlinek přestěhována na Silniční 51 a žádá o její schválení. Současně oznamuje, že dnem 1. prosince 1940 odvolává Schwaba jako zástupce a jmenuje novým zástupcem JUDr. Ladislava Palliera, ředitele Národní matice v Brně. Tuto lhůtu si spolek musí stanovit, protože je třeba projednat důležité majetkové otázky s dosavadním zástupcem Schwabem. R. Schwab je jako zástupce kinematografického podniku osobou nepřijatelnou a politické důvody (blíže neoznačené) vedou k tomu, že Dr. Markus musí trvat na tom, aby Schwab prodal budovu, v níž je kinematografická provozovna, jakož i vnitřní zařízení. Nebude-li budova a vnitřní zařízení prodáno do konce listopadu, bude provoz kina zastaven. Dr. Markus chce mít o prodeji budovy a vnitřního zařízení písemný doklad.

Po jednání u zemského úřadu oznámil spolek 30. listopadu 1940 zemskému úřadu, že se poměry tak vyvinuly, že spolek nemůže nadále licenci provozovat, proto se jí od 1. prosince 1940 vzdává. Avšak hned 15. února 1941 spolek odvolal podání z 30.11.1940 a žádá, aby podání bylo považováno na neučiněné. Bylo však již pozdě. O licenci pro kino na Silniční 51 žádal „Bund deutscher Osten“ místní skupina Staré Brno a společně Hanuš Fanta a Alois Christ z Brna.

Prodej domu a zařízení kina do konce listopadu uskutečněn nebyl, takže provoz kina byl zastaven, kterým dnem se nezachovalo. Zemský úřad o tom 24. května 1941 podal zprávu ministerstvu. Je v ní uvedeno: „Ježto není dobře přípustné, aby Schwab zůstal majitelem zařízení kina i tehdy, bude-li licence přenesena na nového uchazeče, musí kinematografický podnik na Silniční zůstat tak dlouho uzavřen, pokud Schwab je vlastníkem zařízení kina.“ O domě se již nemluví, Schwab asi prokázal, že dům není jeho, nýbrž patří synovi.

Jak celá záležitost nakonec skončila, není přesně známo. Jisté je, že dům podle zjištění v pozemkové knize prodán nebyl. Zda bylo zařízení kina prodáno nebo jen pronajato a kdo získal na toto kino licenci se nepodařilo zjistit. Faktem je, že kino 16. března 1944 hrálo, a to až do neděle 15. dubna 1945, kdy začaly boje o Brno a že kino vedl německý válečný invalida (Schwab se v kině jen občas mihl).

Válečnými událostmi kino poškozeno nebylo a zahájilo provoz v sobotu 2. června 1945 filmem „Mlhy na Blatech“, prozatímní vedoucí byl Tadeáš Peichl, promítač Antonín Seknička a od 16. ledna 1946 byl jmenován vedoucím místo Peichla, Richard Schwab mladší.

1. května 1948 v 19,30 hodin došlo v kině při představení k výbuchu. Obecenstvo se domnívalo, že vybuchl plyn. Ve skutečnosti byla příčinou exploze raketová nábojnice, kterou přivedl k výbuchu v lóži 20 minut před koncem představení asi 12tiletý chlapec, který po explozi ihned utekl. Po přestávce bylo představení dokončeno.

Dnem 25. prosince 1948 byl název kina změněn na „Mír“. Od pátku 6. prosince 1968 byl název kina změněn na „Illusion“ a zahájen program kina Ponrepo filmem „C.k. polní maršálek“. V pravém rohu balkónu byla zřízena kabina pro překladatele a komentátora cizích filmů, promítaných v originální řeči bez titulků a od 1. ledna 1971 byl pro kino požíván název „Kino Ponrepo“. Poslední film Ponrepa „Texasští jezdci“ byl hrán v pátek 31. srpna 1973. Od soboty 1. září 1973 byl program kina Ponrepo přenesen do kina Radost a kino na Hybešové se vrátilo k svému dřívějšímu názvu „Mír“ a promítání normálního programu.

Ještě jednou byl v kině Mír promítán program kina Ponrepo, a to po dobu oprav v kině Radost od pondělí 9. prosince 1974 do 28. února 1975. Od soboty 1. března 1975 přešlo kino opět na normální program filmem „Poslední ples na rožnovské plovárně“.

Dnem 5. prosince 1977 byl v kině přerušen provoz v důsledku havárie ústředního topení. Při té příležitosti byl pořízen nový kotel, rekonstruována kotelna a celé ústřední topení, upraven příchod do promítárny, přestavěny záchody, vymalováno a sedadla vyměněna za nová a jejich počet snížen na 487 (přízemí 370, balkón 117). Po opravě byl provoz znovu zahájen ve středu 22. března 1978 filmem „Zázraky se dějí“ odpoledne a „Jsme prokletí, Irino“ večer. Kino bylo zavřeno v roce 1991.