Hraničář - Ústí nad Labem-město

Budova, jako ji známe dnes, byla postavena v centru Ústí nad Labem podle návrhu Roberta Beutela v roce 1923. Původní účel domu spočíval ve spolkových sálech německé sociální demokracie. Sál měl původně plochou podlahu, až v roce 1936 došlo k přestavbě na terasovitý kinosál. Neslo název Bio Olympia a bylo tehdy nejluxusnějším kinem ve městě. Většího významu nabyl Hraničář ve třicátých letech, kdy patřil k jedněm z nejvýznamnějších kin v České republice. Během druhé světové války sloužil biograf nacistické propagandě, zároveň však režim dbal na výběr filmů s oddechovou tematikou, aby pracující aspoň na chvíli zapomněli na válečné starosti. Tehdejší ministr propagandy Josef Goebbels dbal osobně na výběr filmů, aby byly některé erotické či neměly politický obsah a byly všeobecně líbivé. V květnu roku 1945 zde začal Městský národní výbor organizovat povinné návštěvy německých obyvatel města. V rámci nich promítali americké dokumenty z koncentračních táborů.

Přestavba sálu čistě k provozu kina proběhla začátkem 60. let minulého století. Budova v té době získala svůj dnešní název – Hraničář. V rámci přestavby vznikla v prostoru foyer i ikonická malovaná „mozaika” výtvarníka Ladislava Lapáčka. Další z děl pana Lapáčka bylo možné vidět v plavecké hale Klíše v Ústí nad Labem.

Od roku 1999 provozovala kinosál společnost Falcon, jež si prostory pronajala od města. Po pěti letech budovu koupila. Budova ani interiér se velkých změn nedočkaly, ale i tak se kino těšilo velké návštěvnosti. Zlom přišel s nástupem digitalizace kin a multikin. Do té doby bylo technické zázemí až nadstandardní, zvuková technika byla nejlepší v celém ústeckém kraji. Kino Hraničář ukončilo provoz především kvůli výstavbě obchodního centra Forum nedaleko nádraží, centrum obsahuje vícesálové multikino. Státní fond kinematografie nabídl dotaci na digitalizaci, která by fakticky uhradila zhruba polovinu nákladů. Návratnost investice v rámci konkurence s multikinem nebyla reálná. Poslední projekce se konala v červnu roku 2010.

Ke znovu otevření kinosálu přispěla krize okolo Činoherního studia v roce 2014. Jedná se o oblastní divadlo, které vzniklo v roce 1972. Aktuálně sídlí ve Varšavské ulici na Střekovské straně Ústí nad Labem (v bývalém kině Alhambra, později kino Revoluce). Ke konci ledna 2014 propukla krize trvající dva měsíce, která vedla k zániku instituce. Tehdejší radní v polovině sezóny nestandardně vyhlásili grantové řízení namísto avizované dotace. Představitelé souboru se za daných podmínek rozhodli nepožádat o městský grant, jenž hradí provoz divadla, to tím pádem zůstalo bez prostředků. Tato událost později vedla k insolvenci a likvidaci obecně prospěšné společnosti, která Činoherní studio provozovala. Mediální zájem o finanční krizi zmíněného divadla a politické tlaky radnice daly vzniknout prostoru, který dosud v Ústí neměl obdoby. Skupina lidí a aktivistů okolo univerzity Jana Evangelisty Purkyně, hlavně z Fakulty umění a designu, se spojila s Činoherním studiem. Společně sestavili plán na oživení Hraničáře. První nastudovanou hrou v Hraničáři se stala Kráska z Leenane, kterou režíroval Filip Nuckolls. Její premiéra byla 11. září 2014. Pár dní předtím došlo k zákazu používání podia v Hraničáři stavebním odborem magistrátu. Jednalo se o poslední kolo „války” magistrátu a spolku před komunálními volbami. To vyústilo v porážku koalice a ,,aféra Činoherák” se stala jedním z významných faktorů výsledku voleb. Druhou premiérou na hraničářských prknech byla inscenace Hlas srdce autora Františka Marka a režiséra Filipa Nuckollse. V dubnu roku 2016 následovala inscenace Lebka z Connemary, plánovaná ještě pro Hraničář, inscenaci režíroval Jan Jankovský. Hraničář se tak bezpochyby stal takzvanou novou scénou Činoherního studia s potenciálem dalšího kulturního programu. Stav budovy však neodpovídal standardům, prostory byly díky neúdržbě zanedbané. V této době přišla nevídaná vlna solidarity nejen ústeckých občanů, ale celé republiky. Budovu opravovali dobrovolníci, na větší opravy přispěli i mecenáši. Investovalo se do nové vzduchotechniky a prodloužení jeviště. Finanční podpora byla řešena formou sbírky, která nese název „Činoherák žije aneb Národ sobě II.”. Zároveň byla řešena i jako virtuální představení s názvem „Hraničář, aneb Zlu navzdory”.

Podoba interiéru, jak ho známe dnes, prošla mnohými rekonstrukcemi od vstupního foyer po kinosál a projekční místnost. Budova Hraničáře se dočkala nezbytných oprav, například úpravy fasády a zpevnění balkonu nad vstupem. Ve vstupním foyer se nachází pokladna, vstup do galerie Hraničář a kavárna Café ve Foyer. Před hlavním vstupem do domu se nenacházela pěší zóna, místo bylo rušné s parkovacími místy pro automobily. O změnu účelu komunikace se zasadil spolek Hraničář okolo roku 2019 s projektem Forget Heritage & Interiér v exteriéru. V rámci technických změn bylo zapotřebí vybudovat novou vzduchotechniku. V druhém patře se nachází vstup na balkon, ze kterého je vidět na sál. Ten se v současném provozu nepoužívá, dveře jsou zastavěny umělou zdí.

Budova Veřejného sálu Hraničář se dá rozdělit na tři fungující segmenty. Skládá se z kinosálu, jenž má kapacitu 300 míst a hostí nejen filmové projekce, ale také hudební vystoupení, workshopy, přednášky, debaty a podobné formáty. V přední části budovy sídlí třípatrová galerie současného umění. Idea samotné galerie neslouží jen k prezentaci současného umění, ale zároveň se snaží kriticky reflektovat události a otázky ve společnosti. Třetím segmentem je kavárna a večerní bar sídlící v samotném foyer. Kavárna slouží k občerstvení diváků, ale i zákazníků z ulice.

Spolek Hraničář Veřejný sál Hraničář dodnes pořádá kulturní a další program pod vedením subjektu Veřejný sál Hraničář. Spolek popisuje sál Hraničář jako otevřenou platformu, jež propojuje kulturu a současné umění s každodenním životem ve společnosti, která se dynamicky rozvíjí. Prostor je určen pro kreativní lidi, kteří mají potřebu reflektovat nejen celospolečenské, ale i komunitní změny uměleckými prostředky, které mohou vést k obohacení veřejného prostoru o kvalitní myšlenky a výstupy. Kultura a současné umění jsou spolkem vnímány jako mnohem víc než volnočasová aktivita či nadstavba. Oboje je totiž nástrojem pro rozvoj osobního růstu, tvořivosti a komunikace v široké společnosti. Programová skladba staví na spolupráci univerzity a města s ambicí jejich průsečíku v oblasti kultury. Za celou dobu fungování pod hlavičkou spolku přišlo do budovy více než 70 000 lidí. Hraničář hostil přes tisíc kulturních akcí, divákům nabídl přes 500 filmů a 31 výstav v Galerii Hraničář.

V současné době nabízí v Ústí nad Labem Hraničář prakticky jedinou programovou alternativu vůči komerčně laděné programové koncepci ústeckého multikina. Ve své alternativní koncepci přináší kvalitní nabídku zlatého fondu světové a české kinematografie se zaměřením na současné snímky vysoké filmové kvality. Projekt klubové kino oslovuje nejen mladé diváky či studenty, ale zároveň cílí mezigeneračně na děti i seniory.

V roce 2019, tedy po pěti letech úspěšného fungování a generování rozličných kulturních pořadů, bylo na čase posunout technické vybavení na vyšší level. Bez digitalizace nebylo možné uvádět všechny filmové tituly v jejich premiérách, i přes omezenou nabídku se projekce konaly maximálně třikrát do týdne. Výměna promítací techniky na technologie DCI byla podpořena ze Státního fondu kinematografie a skrz crowdfundingový portál hithit.cz. První projekce po úspěšné digitalizaci proběhla 28. ledna 2020 vyprodaným sálem na snímek Králíček Jojo.