Fotogaléria
Sokol Brno IV v Nových Černovicích měl úmysl provozovat kinematograf již v roce 1921, kdy 7. září zažádal o licenci. Žádost byla zemskou správou politickou zamítnuta pro dostatek kin v Brně. Sokol podal odvolání na ministerstvo, ve kterém žádal licence pro kino „Bristol“ na Křenové. Protože nebylo zákonných předpokladů k odebrání licence nynější majitelce kina, bylo odvolání zamítnuto, ale přiřčena za to Sokolu účast na provozu kina Moravia (1/3 zisku).
K záměru provozovat kinematograf se Sokol vrátil až v roce 1927, kdy se rozhodl postavit sokolovnu a provozovnu kina na svém pozemku v Nových Černovicích, Školní 6 (Štolcova). Na hotovosti měl Sokol 30 000 Kč a další prostředky na stavbu hodlal získat úpisy členstva a úvěrem. Žádost o licenci doporučila městská rada k příznivému vyřízení a zemská správa politická na základě toho vydala 5. listopadu 1928 příslib licence, vykáže-li se Sokol do šesti měsíců schválenou provozovnou.
Z jara roku 1929 se Sokol dal do stavby prvé etapy sokolovny, tj. části s kinem. Po schválení projektu kina 27. srpna 1929, zažádal Sokol 15. listopadu 1929 o povolení k používání provozovny v budově postavené nákladem 900 000 Kč stavitelem Františkem Zukalem dle návrhu inž. arch. Josefa Krauze. Původním záměrem bylo vystavět rozsáhlejší areál Sokolu, který by zahrnoval kino, tělocvičnu a hřiště a k němuž Kranz ztohovil projekty. Realizovala se však pouze první stavební fáze, ve které bylo vybudováno kino. Budova kina byla později částečně přestavena a k její pravé boční fasádě byl přistavěn novodobý objekt.
Při kolaudaci 5. prosince 1929 bylo zjištěno, že vchod do kina je přes vestibul s pokladnou do čekárny s šatnou, bufetem, záchody a schody na balkón. Pět východů z přízemí a východ z balkónů ústí do průchodu a z něho vraty na ulici. V hledišti je 510 sedadel (přízemí 350, z toho 12 lóžových, balkon 160). Vytápění kina je teplovzdušné (v listopadu 1937 bylo nahrazeno ústředním topením). Promítárna s dvěma promítacími stroji AEG (v roce 1939 byly vyměněny za nové nákladem 92 517 Kč) je za balkónem se samostatným přístupem z ulice. Jediná vážná závada byla zjištěna u schodiště z čekárny na balkón, které mělo šířku pouze 133 cm místo předepsaných 150 cm a malou hloubku stupňů, která byla také zjištěna u východového schodiště z balkónu. Vzhledem k tomu, že se jedná o schodiště vchodové, po kterém chodí návštěvníci jednotlivě a že rozšíření na 150 cm by z hlediska technického bylo stěží proveditelné, doporučila komise, aby pro tento nedostatek byla Sokolu udělena dispens. Kolaudační komise proto navrhla provozovnu uznat za způsobilou.
V podniku, který Sokol nazval kino „Avia“ (pojmenovaném podle blízkého černovického letiště) byl zahájen provoz slavnostním představením v sobotu 7. prosince 1929 premiérou ruského velkofilmu „Kavkaz v plamenech“. Ředitelem a zástupcem licence byl Oldřich Šamánek, promítač František Tvarůžek, od 23. prosince jako hlavní promítač Jaroslav Černý. Od počátku roku 1931 se stal zástupcem licence Albert Havlík (starosta Sokola), náhradním zástupcem Arnošt Harvánek a jako promítač nastoupil František Gala.
K rozhodnutí o nedostatku vchodového schodiště na balkón a návrhu komise na dispens došlo při konečné kolaudaci 27. června 1930. Po dobrozdání stavitele Zukala jakým způsobem by bylo možno schodiště rozšířit bylo komisí rozhodnuto: vchodové schodiště musí být rozšířeno zbouráním zídky na levé straně prvého ramene. U druhého ramene musí být zábradlí, které je upevněno 10 cm od okraje schodů, upevněno na okraji schodů. Tím bude docíleno rozšíření schodiště na 141 cm. Nebude-li to provedeno, je nutno snížit počet sedadel na balkóně na 120. 10. října 1930 zažádal Sokol o upuštění od požadavku rozšíření schodiště, které prý nelze provést z důvodu, že schody vedou těsně vedle nosníku. Žádosti nebylo vyhověno a při revizi 5. listopadu 1930 bylo zjištěno, že sedadla nebyla odstraněna, ale pokladní dostává do prodeje jen 120 lístků pro balkón. Sokol byl vyzván, aby 40 sedadel odstranil nebo zařídil jejich nezpůsobilost k používání. Při revizi 20. listopadu 1931 byl již počet sedadel redukován na 120. V licenci, která byla Sokolu udělena 19. listopadu 1930 byl nejvyšší počet návštěvníků již stanoven na 470 (přízemí 350, balkón 120).
Smůlu se stropní omítkou mělo kino Avia, když 12. července 1932 při večerním představení v 20,45 hodin spadla se stropu omítka v rozsahu 60 x 30 cm a lehce zranila dvě osoby. Představení po krátké přestávce pokračovalo. Při komisionálním jednání 13. července 1932 po žádosti Sokola, že má do 20.7. již zaplacené filmy, komise rozhodla, protože nehrozí sesutí budovy ani další padání omítky, povolit pořádat další představení po vyřazení několika sedadel pod místem, kde omítka spadla a po prohlášení starosty Sokola Havlíka, že dá 21.7. strop opravit.
Dnem 21. července 1932 byl provoz kina zastaven. Celá stropní omítka byla otlučena na náklad stavitele Zukala, byl zavěšen druhý strop kvůli lepší tepelné izolaci a také připraveno vše pro zvukový provoz (s aparaturou „Philips“, tehdy jedinou v Brně) a rozšířena promítárna. Také bylo rozšířeno vchodové schodiště a zvětšeny nášlapy obou schodišť dle požadavku komise z 27.6.1930. Všechny místnosti byly pak znovu vymalovány. Při komisionálním jednání 16. prosince 1932 byly úpravy schodišť uznány za dostačující, takže bylo povoleno zvýšit počet sedadel na balkóně na 160, čímž kino dosáhlo opět původního počtu 510 sedadel.
Přesné datum zahájení zvukového provozu se nezachovalo, ale 1. listopadu 1932 kino již promítalo zvukový film „Ze soboty na neděli“.
První roky bylo kino ztrátové. V roce 1930 činila ztráta 23 477 Kč, za rok 1931 Kč 34 350 a za rok 1932 dokonce 70 000 Kč, asi v důsledku provedených oprav a instalace zvukového zařízení. Promítáním zvukových filmů se situace podstatně zlepšila: v roce 1933 byl zisk 26 455 Kč a v roce 1934 Kč 29 342. V roce 1936 byly platy: I. promítač 1 100, II. promítač 470, praktikant 140 a pokladní 420 Kč měsíčně. Při udělení licence 26. ledna 1937 byla jako první podmínka věnování Červenému kříži Kč 2 000 ročně a po odvolání Sokola s poukazem na dluh 620 000 Kč, který na kině dosud vázne, bylo toto věnování 12. května 1938 sníženo na 1 000 Kč ročně.
Prodloužení licence, jejíž platnost končila 30. listopadu 1939 bylo Sokolu 22. března 1941 zamítnuto. Sokol podal odvolání na ministerstvo vnitra, ale aniž by bylo vyčkáno jeho vyřízení, byl policejním ředitelstvím 3. května 1941 s okamžitou platností zastaven provoz kina, takže tento den již nesmělo hrát. Teprve 29. května 1941 byl zákaz odvolán a dnem 30. května 1941 povoleno opět zahájit představení. Odvolání Sokola ministerstvo 27. října 1941 nevyhovělo, protože Sokol byl rozpuštěn.
O licenci pro toto kino zažádal 2. srpna 1940 Dr. Walter Wedl (obchodvedoucí kina „Studio“) a licence mu také byla počátkem roku 1942 udělena. Obchodvedoucím a zástupcem se stal Franz Wedl. Kino hrálo po celý protektorát až do neděle 15. dubna 1945, kdy všechna brněnská kina zastavila provoz v důsledku příchodu fronty.
Válečnými událostmi kino poškozeno nebylo a po válce zahájilo provoz v sobotu 2. června 1945 filmem „Tanečnice“. Začátky představení v 18 a 20 hodin, v neděli též v 16 hodin. Vedoucí byl Arnošt Harvánek, promítač Vojtěch Konečný. Dnem 18. března změnilo kino jméno na „Slovan“.
Dnem 7. listopadu 1969 byl provoz kina přechodně zastaven. Byl upraven interiér, upravena promítací plocha pro rozšířené promítání, zrušeny lóže, vyměněna sedadla a jejich počet snížen na 422 (přízemí 262, balkón 160). V pátek 16. ledna 1970 opět zahájilo provoz filmem „Kleopatra“. Kvůli výstavbě silniční komunikace na Olomouc v bezprostřední blízkosti se budova ocitla v nepříznivé urbanistické situaci.
Po roce 1990 nebylo kino využíváno a postupně chátralo. Dnes v budově sídlí Sport klub Slovan a Squash Slovan, které interiéry budovy adaptovaly pro své účely.