Fotogaléria
Pražská ulice byla od hotelu Zlatá Hvězda směrem dolů ke sklárnám zastavěna pouze z pravé strany. Nalevo bývaly rozsáhlé louky a pole, zvané Bartolomějské podle blízkého kostela sv. Bartoloměje. Změna nastala v polovině dvacátých let 20. století, kdy radnice uvolnila pozemek jako stavební parcely a stavební boom mohl začít. Jednou z prvních staveb bylo kino Felixe Pohla v roce 1926. Felix Pohl (1878 – 1961) přišel do Vimperka v roce 1900, nastoupil do fotoateliéru Hélios Rudolfa Dürrhammera a roku 1914 získal licenci na promítání filmů, a tak Vimperští mohli jako jedni z prvních na Šumavě sledovat tehdy ještě němé filmy. Promítalo se v hostinci U Wiesnerů v Nádražní ulici. Stavba kina byla už jen logickým vyústěním Pohlovy činnosti. Kino postavil v době, kdy zastával úřad starosty (1923-1930). Patrové kino bylo postaveno v roce 1926 na obdélném protáhlém půdorysu s přízemními přístavky podél západní a východní strany kina. Budova kina je zastřešena valbovou střechou s plochým vetknutým centrálním vikýřem. Originální, poměrně razantní a pro budovu charakteristické, zvýrazněné nároží, připomínající vzdáleně bosáž, našlo inspiraci nepochybně v kubismu. Šest krátkých vodorovných říms obtékajících nároží lemuje čtveřice malých čtvercových oken, sedmá prostřední římsa propojuje (sjednocuje) obě patra v jeden snadno čitelný unikátní nárožní prvek. Systém paralelních vodorovných říms je zopakován na centrálním plochém arkýři, který přechází v nízký vikýř. Šestice obdélných ležatých oken je vsazena mezi čtyři římsy, které zdůrazňují měkké vytočení (vyklonění) líce průčelí budovy v její ose. V krátké římse mezi dvěma okny na bočních fasádách doznívá záměr autora. Kino si svůj vzhled zachovalo poměrně dlouho, až do poměrně nákladné přestavby v roce 1998. Přestavba se týkala hlavně interiéru, který byl přeměněn, zmodernizován a upraven k multifunkčnímu využití. Jeho dnešní využití je multifunkční – promítají se zde filmy a zároveň se zde pořádají plesy, bály a přednášky. Typické svažité hlediště v hlavním sále bylo srovnáno a nahrazeno novým moderním systémem s mobilními prvky, které při sestavení vytvářejí stupňovitý charakter hlediště. Staré dřevěné sedačky byly odstraněny a nahrazeny novými židlemi sloužícími pro plesy, přednášky tak i při promítání. Schodiště při vstupním západním průčelí, které dnes vede do kanceláří Městského kulturního střediska, původně směřovalo na balkón. Původní dřevěná okna a dveře byly vyměněny a nahrazeny novými plastovými. V sále se promítají filmy dodnes, jen vstupné není několik korun a atmosféra první republiky taky chybí.
Městské kino ve Vimperku je cennou měšťanskou stavbou z 20. let 20. století, která je inspirována prvorepublikovou modernou, jak v pojetí fasády, tak i v detailech. Jednoduchá moderní architektura s originálním, poměrně razantním a pro budovu charakteristickým zvýrazněným nárožím, jenž vzdáleně připomíná bosáž, našlo inspiraci nepochybně v kubismu. Do konce 20. století byl cenný i interiér, který byl pozměněn, zmodernizován a upraven k multifunkčnímu využití.